Vodopis
Páteří vodních toků na Ústecku je řeka Labe. Přes České středohoří proniká od Porty Bohemica (Litoměřicko) a průlomové údolí je zahloubené 300"500 m pod úrovní původního terénu. Na Ústecku je Labe přehraženo zdrží na Střekově a po celé délce jeho toku jsou jeho břehy technicky upravované, když poslední velké úpravy jsou staré více jak 150 let. Místy jsou břehy v současné době blízké původnímu přírodnímu prostředí (pravý břeh od Olešnice po proudu a levý břeh v Povrlech). Dalším větším tokem je zde řeka Bílina (délka toku 80 km), které na Ústecku vyhloubila údolí v Teplickém středohoří a do Labe se vlévá v Ústí n. L. pod Větruší.
Pravé přítoky Labe tvoří následující potoky: Tlučenský potok (vtéká do Labe v Sebuzíně), Rytina (pod Sebuzínem), Němčí nebo Němčický potok (mezi Sebuzínem a Brnou), Průčelský potok (Brná), Novoveský potok (pod Střekovem), Kojetický potok (Olšinky), Budovský potok (nad Svádovem mizí před vtokem do Labe), Bahniště (Svádov), Olešnický potok (pod Valtířovem), Homolský potok (Velké Březno) a Luční potok (Malé Březno).
Levé přítoky Labe: Dubický potok (nad Dolními Zálezly), Moravanský potok (Dolní Zálezly), Podlešínský potok (Vaňov), Bílina (Ústí n. L.), Pekelský potok (Krásné Březno), Neštěmický potok (Neštěmice) a Lužecký potok (Povrly).
Pravé přítoky Bíliny na Ústecku: Řehlovický potok (Řehlovice), Radejčínský potok (Stadice) a Újezdský potok (Trmice). Levé přítoky tvoří Telnický nebo Ždírnický potok (pod Trmicemi) a Klíšský potok (v Ústí n. L.).
Dále je na Ústecku několik drobných toků, které odtékají do SRN z vrcholů Krušných hor a Jílovský potok, který odtéká na území Děčínska.
Podél všech řek a potoků jsou silnice, cesty nebo pěšiny a výlety kolem nich jsou velmi atraktivní, zejména turistické cesty v Ritině soutěsce nebo Průčelské rokli. Na některých potocích jsou i různě velké vodopády z nichž nejznámější jsou: Podlešínský vodopád (též zvaný Vrkočský nebo Vaňovský), který je vůbec nejvyšší v Českém středohoří a nachází se nad Vrkočem (Podlešínský potok). Dále je to Moravanský vodopád (pod Moravany), Budovský vodopád (pod Budovem), Mlýnišťský vodopád (Pekelský potok u Mlýniště), vodopád na Bezejmenném potoku (nad sídlištěm Mojžíř).
Některé vodní nádrže lze využít ke koupání. V Krušných horách je to Stříbrný rybník, v Labských pískovcích rybník pod osadou Rájec, soustava rybníků je v Tisé a známý je rybník v Ostrově, stejně jako soustava rybníků SV od Libouchce z nichž největší je rekreačně využíván. V Podkrušnohorské kotlině se v současnosti napouští Chabařovická nádrž, která bude patřit k velkým vodním plochám. Nedaleko se nachází nádrž v Chabařovicích, kde je koupaliště a chatová osada. Na okraji Chlumce je na místě zatopeného povrchového dolu rekreačně využívaná nádrž. Další známý rekreační objekt je oprám u Varvažova a nakonec zde zbývají rybníky u Habrovic, když velký rybník na Bílém potoku byl vybudován na místě původních bažinatých luk až po roce 1945 a je zde přírodní koupaliště s chatovou osadou. Mezi významnější vodní plochy patří přehrada v Povrlech pod jejíž hrází se nachází koupaliště. V Českém středohoří se nacházejí pouze drobné vodní plochy z nichž nejzajímavější je lesní tůň vzniklá přirozeným přehrazením toku Bezejmeného potoka, přítoku Průčelského potoka nad čelním velkým suťovým polem (SZ od Němčí).
Okrajově se lze zmínit o některých využívaných zdrojích podzemních vod, když termální prameny využívají ústecká koupaliště v Brné a koupaliště na Klíši.
Celé severozápadní Čechy jsou jako většina území České republiky součástí Českého masivu. Jejich geologická stavba je velmi složitá a podílejí se na ní horniny rozmanitého stáří, původu a vlastností, což se projevuje i bohatými tvary reliéfu.
Ústecko, ležící při severozápadní hranici České republiky s Německem, patří se svými 404 km2 k nejmenším celkům republiky. Jedná se však o geologicky zajímavou oblast. Je to dáno tím, že sem zasahují čtyři orografické celky. V severní části jsou to Krušné hory a Labské pískovce. Oba celky jsou odděleny Podkrušnohorskou pánví od Českého středohoří, které zde zaujímá největší plochu. Každý celek se liší geologicky, tvarově, klimaticky, rostlinným společenstvem a tím i celkovým přírodním rázem.
Jsou zde tedy zastoupeny horniny krušnohorského krystalinika (ruly, telnický žulový masiv), sedimenty křídy (především pískovce) vystupují v Tiských stěnách a v denudačních zbytcích na plošině krystalinika i v údolí Labe a Bíliny.
Třetihorní činnost, v tomto území viditelná nejvíce, dokládají sedimenty a vulkanity.
Hospodářsky nejdůležitější je sedimentální výplň Chabařovické pánve (hnědé uhlí, nadložní štěrky, diatonit, písky a jíly). Hnědouhelné slojky byly v minulosti těženy i hlubinně ze sopečných hornin. Docházelo i k samovznícení a prohořívání těchto slojí a tím k vypálení nadložních jílů ve tvrdé a pestře zbarvené porcelanity (okolí Trmic a v ústecké části Klíše).
Vulkanity dominují v jižní části Ústecka, ležící prakticky v samém centru Českého středohoří. Jeho výrazný reliéf je tvořen hřbety a vrcholy, které vznikly během třetihorní sopečné činnosti. Současnou podobu však krajina získala až později. Především ve čtvrtohorách, kdy docházelo k intenzivnímu zvětrávání a eroziměkkých křídových usazenin. Poslední výzkumy dokládají, že velká část středohorských vrchů vznikla vypreparováním výplní sopečných sopouchů. Dnes tvoří výrazné krajinné dominanty. Z geologického hlediska jsou zde nejvíce zastoupeny čediče, dále pak fonolity, tefrity a trachyty rozrůzněné magmatickou diferencí až ve velmi vzácné typy (žilné odštěpeniny camptonit, monchiquit, bostonit a gauteit).
Proslulým, a mineralogy vyhledávaným nalezištěm, je trachyt Mariánské skály, který obnažen erozí, vystupuje prakticky v samém centru Ústí nad Labem (minerály se vyskytují v dutinách horniny).
U čedičů je pozoruhodná sloupcová odlučnost. Pyroklastika, související s čedičovými výlevy, obsahují sopečné pumy různých velikostí a roztodivných tvarů.
Čtvrtohory zastupují většinou naváté sprašové hlíny, v jižní části Ústecka i pravé vápnité spraše, svahové sedimenty smíšené povahy při úpatí Krušných hor i vulkanických vrchů Českého středohoří a říční sedimenty v údolí řek Labe a Bíliny. Ty jsou nejčastějšími místy nálezů čtvrtohorních fosílií. K těm patří například pozůstatky mamutů, rohy nebo parohy velkých býložravců a kosterní pozůstatky dalších savců. Ve čtvrtohorách také vznikl malebný kaňon řeky Labe s četnými terasami a zákrutami. Odnosem méně odolných hornin pak vznikl dnešní kopcovitý reliéf krajiny, jež na první pohled okouzlí každého návštěvníka, který na Ústecko zavítá.