Ústecko, pro svůj kopcovitý profil, nebylo oblastí vhodnou pro intenzivní zemědělskou výrobu jako například litoměřická "zahrada Čech". Proto zde, podobně jako na Děčínsku, našel své místo průmysl. Nejprve se objevovaly malé manufaktury a postupně se Ústecko stalo jednou z nejprůmyslovějších oblastí na území dnešní České republiky.
Do chemických továren, skláren i cukrovarů mířili lidé za prací až zdaleka. Negativním jevem však byly stopy, které těžký průmysl v kraji zanechal. S jeho následky se dnes stále vyrovnáváme.
Údolí při soutoku Labe a Bíliny lákalo od nepaměti k osídlování. Řeka Labe byla přirozenou spojnicí jak s vnitrozemím, tak se Saskem na severu. Na tuto vodní cestu se záhy napojovaly obchodní stezky. Jednou z nejfrekventovanějších byla "Srbská stezka", vedoucí z Prahy přes Doksany, Lovosice, Řehlovice, Chabařovice a Chlumec do Míšeňska. Další, "Solná cesta" mířila z Lovosic přes Stebno, Ústí a Petrovice do Saska.
I v nepříliš úrodném terénu se však lidé věnovali zemědělství " chovu dobytka, pěstování obilí, pivovarnictví a zejména vinařství. To bylo zdrojem výnosného obchodu. Ač se to dnes zdá být neuvěřitelné, nejlepší vína prý uzrávala na svazích Mariánské skály u Ústí nad Labem. Obchodní cesty bylo třeba chránit, a "nezbytné" bylo také vybírání cla. Kolem celních stanic a obchodních míst vznikala hradiště. Ta se stávala prvními centry řemeslné výroby. Svá odbytiště zde nacházeli hrnčíři, kováři, jircháři, ševci, řezníci i soukeníci. V místech dnešního ústeckého Předmostí stávala hrnčířská osada, po několik století zásobárna užitkové keramiky pro město a okolí. Každý týden nabízeli řemeslníci své výrobky na trhu. Jednou do roka se konal i týdenní trh, na který se sjížděli výrobci ze širokého okolí. Obchod na Labi lákal i ústecké kupce. Ti se pak často dostávali do sporů se svými konkurenty z blízkých Litoměřic.
Hospodářský rozvoj Ústecka ve středověku zásadně narušily husitské války. Samotné Ústí bylo po bitvě Na běhání v roce 1426 vítězným husitským vojskem vypáleno a po tři roky zůstalo prakticky vylidněno. Nefungovaly obchodní stezky a město přicházelo o peníze ze cla.
Teprve za vlády Jiřího z Poděbrad dochází k opětovnému hospodářskému vzestupu, pokračuje rozvoj řemesel a vinařství. Významným zdrojem obživy byla i řeka Labe. Hladinu brázdili voraři, své nezastupitelné místo zde měli převozníci, ale i pískaři a ledaři. Nejrozšířenějším řemeslem však byl již od 13. století říční rybolov. V Labi byli loveni lososi i jeseteři. Vlivem postupné regulace řeky a také kvůli jejímu rostoucímu znečištění došlo k úbytku ryb a k pozvolnému zániku rybářského řemesla. Rozvoj Ústecka na přelomu 15. a 16. století je spojen s úspěšným rozvojem celých severozápadních Čech jako oblasti dolování a zpracování stříbra a cínu. Nejvýznamnějším místem bylo bezpochyby hornické město Krupka (Teplicko) na úpatí Krušných hor, ale těžba se rozvíjela také v Liboňově, v Telnici nebo v Krásném Lese. Také v údolí řeky Labe bylo několik míst, kde se kutalo stříbro " například Stříbrníky nebo Roztoky. Kromě stříbra se těžily i další rudy a dřevo, které se zpracovávalo na pilách. Do roku 1700 patřily mlýny vrchnostem. V 17. století bylo například v Libouchci 5 mlýnů, ale také lisovna oleje. Počátkem 17. století však dochází k podstatnému zhoršení hospodářských poměrů. Nevýnosným se stalo vaření piva, upadal obchod s obilím i vinařství. Celkový rozvrat dokonalo bídné období třicetileté války. Další vlna germanizace dala vzniknout i novým obcím především v horských oblastech. Zde se rozšířilo pěstování lnu, brambor a ovocnářství. Nejvýraznějším odvětvím je stále vinařství, které však v polovině 19. století zaniká.
Od poloviny 18. století se začínají objevovat první manufaktury " například v Tisé v roce 1750 na výrobu knoflíků, z kterých vznikají později továrny. Tisá se stala kolébkou knoflíkářského průmyslu. Ve druhé polovině 19. století prošlo Ústí nad Labem i celé okolí bouřlivým rozvojem. Vedle cukrovaru, skláren, lihovaru a textilní výroby se symbolem města stala od roku 1856 chemická továrna. Výrazně se rozvíjí také těžba hnědého uhlí u Chabařovic. Ložiska byla objevena už v roce 1774.
V roce 1841 byla zahájena paroplavba na Labi, v roce 1851 byla zprovozněna železnice z Prahy přes Ústí nad Labem do Drážďan. Ve druhé polovině 19. století byla postupně vybudována hustá železniční síť, která spojila Ústí nad Labem se všemi významnými centry průmyslu a obchodu. Rozvoj říční dopravy dosáhl svého vrcholu na přelomu 19. a 20. století, kdy se Ústí nad Labem stalo největším přístavem Rakouska-Uherska. Toto postavení Ústí nad Labem symbolicky potvrdil císař František Josef I. při své návštěvě v roce 1901, když si pro cestu do Ústí nad Labem zvolil parník. V 19. století se začalo stávat velkou průmyslovou oblastí i celé údolí z Libouchce do Děčína. V Libouchci samotném postupně vznikala výroba sametu, likérů, hořčice, mazadel a zemědělských strojů. Přestože se v druhé polovině 19. století vaří pivo na 14 místech, rozmach zažívají především dva pivovary " v Krásném Březně a také v nedalekém Velkém Březně. První zmínky o vaření velkobřezenského piva jsou už z roku 1628, ale opravdový boom nastává až na sklonku 19. století. Tehdy se zde vařilo 18 druhů piva.
Přes politické a hospodářské krize pokračoval rozvoj města i ve dvacátých a třicátých letech. Symbolem té doby je například výstavba moderního areálu Masarykovy nemocnice v letech 1926 až 1937, stavba mostu E. Beneše z roku 1936 nebo stavba zdymadel pod střekovským hradem z let 1923 až 1935. Jedním z podniků, které prožívaly největší rozvoj byla dnešní firma Setuza, dříve Georg Schicht. Její výrobky, jako byl například jedlý tuk Ceres, kosmetická řada Elida nebo mýdlo s jelenem, patřily ke světové špičce. Ve filmových ateliérech reklamního oddělení firmy Schicht byl také poprvé v Československu natočen zvukový film, který zde byl promítán 29. dubna 1929.
Poválečná desetiletí jsou pro Ústecko charakteristická extenzivním rozvojem chemie, potravinářství, paliv, strojírenství a spotřebního průmyslu. V roce 1945 byla v Povrlech v původních měďárnách (1898) zahájena výroba polotovarů z neželezných kovů, dnes Měď Povrly. Od padesátých let minulého století se výrazně rozvíjela povrchová těžba hnědého uhlí. Znamenala však výrazný zásah do krajiny Ústecka. Kvůli megalomanskému a necitlivému postupu postupně zanikla řada obcí, které musely ustoupit těžbě. Schylovalo se i k likvidaci města Chabařovic na konci 80. let. K tomuto kroku však už naštěstí nedošlo. Privatizace podniků od počátku 90. let znamenala pro řadu podniků zánik. Rozvíjí se především oblast obchodu a služeb a se střídavými úspěchy se daří lákat na Ústecko zahraniční investory.