Již před více než 20 000 lety žili v údolí řeky Bíliny na Ústecku lidé. Dokládají nám to archeologické nálezy z okolí Stadic nedaleko Ústí nad Labem. Zde bylo v roce 1987 na svahu vrchu Rovný nad řekou Bílinou objeveno místo, kde žili lovci mamutů. Jedná se o nejbohatší naleziště svého druhu v Čechách. Byly zde nalezeny doklady pravěkého loveckého vybavení a řada zlomků kostí ulovených zvířat " mamuta, nosorožce, soba atd.
Údolí řek Bíliny a Labe bylo pro své příhodné životní podmínky osídleno od poslední doby ledové řadou různých prehistorických kultur a národů. Svědectvím je velké množství archeologických nálezů, z nichž je dnes většina soustředěna ve sbírkách Muzea města Ústí nad Labem.
Během desátého století se v Čechách vytvořil samostatný stát, v jehož čele stál panovnický rod Přemyslovců. V latinské Kosmově kronice z počátku 12. století je zapsána dynastická pověst o kněžně Libuši, která na trůn povolala Přemysla Oráče ze Stadic " legendárního zakladatele knížecího rodu. Pověst dnes připomíná nejen pomník z roku 1841, ale také řada dalších míst s ní spojených " Přemyslův statek, Královský pramen, Volská skála nebo Přemyslova líska.
V raném středověku bylo nejvýznamnějším místem Ústecka hradiště Chlumec, které střežilo významnou obchodní cestu z Čech do Saska a Lužice. Zde se také odehrála jedna z nejvýznamnějších bitev českých dějin, ve které byl v roce 1126 českým knížetem Soběslavem I. poražen německý císař Lothar III. Na paměť tohoto vítězství měla být vybudována rotunda sv. Jiří na hoře Říp.
Již z roku 1057 máme první písemný doklad o ústecké celnici. Jedná se o zakládací listinu kapituly při kostele sv. Štěpána v Litoměřicích. Další významná událost se ve městě Ústí odehrála v roce 1186, kdy se zde uskutečnila svatba mezi dcerou českého knížete Bedřicha " Žofií a Albrechtem, synem míšeňského markraběte Oty. Postupem doby se Ústí nad Labem během 12. a 13. století stává nejvýznamnějším centrem oblasti. Poprvé je zmíněno Ústí nad Labem jako královské město za panování Václava I. počátkem roku 1249. Tím patří Ústí nad Labem k nejstarším českým královským městům. Ve 13. století je město obehnáno hradbami a vedle staršího kostela sv. Vojtěcha je postaven kostel Nanebevzetí Panny Marie. Funkci strážního hradu na Labi převzal hrad Střekov založený za panování krále Jana Lucemburského.
Rozvoj a život královského města přerušily husitské války. I když v Třebušíně nedaleko Ústí nad Labem si proslulý husitský vojevůdce Jan Žižka vybudoval svůj hrad Kalich, zůstalo město Ústí nad Labem věrné císaři a českému králi Zikmundovi. Záhy se stalo cílem husitských vojsk, které vedl hejtman Jakoubek z Vřesovic. Když dlouhé obléhání města na jaře roku 1426 nepřinášelo žádné výsledky, požádal Jakoubek z Vřesovic o pomoc další husitská vojska. Žádost o pomoc ale vyslalo také město Ústí nad Labem. A tak se nedaleko Ústí nad Labem odehrála 16. června 1426 velká bitva mezi husitskými vojsky, v jejichž čele stál Prokop Holý a saským vojskem, které mělo pomoci vysvobodit Ústí nad Labem z obléhání. V krvavé řeži zvítězili husité, kteří po bitvě vtrhli do města a zničili ho. Následující tři roky zůstalo Ústí nad Labem pusté.
Od třicátých let 15. století se začalo Ústecko pomalu obnovovat z ran husitských válek. K výraznějšímu rozvoji spojenému s úspěšným rozvojem celých severozápadních Čech jako oblasti dolování a zpracování stříbra a cínu došlo až za panování Jagellonců na přelomu 15. a 16. století.
V 16. století a počátkem 17. století se na Ústecku rozvíjela renesanční kultura. Prolínal se zde katolicismus a protestantismus, který přinesl své plody v typickém stylu, zvaném saská renesance. Řada památek se týká významných rodů, které zde žily, z nichž jmenujme především Salhauseny nebo Kelbly z Geisingu. Latinská kronika města Ústí od Johana Augusta Tichtenbauma patří k vrcholům soudobé latinské literatury v Čechách.
V 16. a na počátku 17. století bylo svobodné královské město Ústí převážně městem katolickým. Nejvýznamnější osobností města byl na počátku 17. století primas Jan Arnošt Schösser. Podnítil ve své době řadu významných aktivit, z nichž uvádíme především vybudování dominikánského kláštera v Ústí v roce 1616. Jeho katolictví a možná i další problémy ve vztahu k místní protestantské menšině vyvrcholily v roce 1617, kdy byl primátor Schösser zahnán skupinou ústeckých občanů na střechu domu, ve kterém se skrýval, odkud spadl a zabil se. Tato ústecká "defenestrace" o rok předešla obdobným událostem na počátku stavovského povstání v Praze.
Do života Ústecka ale zasáhla drastickým způsobem třicetiletá válka. Několikeré pustošení Ústecka procházejícími armádami vyhnalo řadu obyvatel z domovů. Hodně jich hledalo azyl v nedalekém Sasku. K nejvýznamnějším ústeckým exulantům patří Georg Ritschel, který na počátku čtyřicátých let 17. století spolupracoval s Janem Ámosem Komenským v Gdaňsku. Posléze se usadil v Anglii, kde se stal významným teologem anglikánské církve.
Příkladem dalších katastrof je morová epidemie, která postihla Ústecko v roce 1680. Na paměť jejího ukončení byla vybudována kaple Navštívení Panny Marie na skále nad městem, která od té doby nese jméno Mariánská skála. Kaple byla zbořena v roce 1976. Z barokních památek můžeme dnes v centru města Ústí na Mírovém náměstí vidět kopii sloupu se sochou sv. Antonína Paduánského. Socha zde stála od roku 1708 do začátku šedesátých let 20. století, kdy byl sloup zbořen. Obnoven byl v roce 1996.
Během 17. století se upevňovala nejen moc Habsburků, ale také postavení katolické církve. Rekatolizace byla na Ústecku řízena z nově vzniklého biskupství v Litoměřicích a byla podporována z klášterů v Ústí nad Labem a v Bohosudově (Teplicko). Počátkem 18. století již bylo obyvatelstvo Ústecka zcela katolické, což doložily velkolepé oslavy svatořečení Jana Nepomuckého v roce 1730. Ani 18. století nebylo bohužel obdobím klidu a míru. Právě Ústeckem procházela řada armád během válek, které vedla císařovna Marie Terezie nebo její syn císař Josef II. Několikrát tak na Ústecku pobýval i jeden z největších nepřátel Marie Terezie " pruský král Fridrich Veliký.
Přelom 18. a 19. století byl nejen věkem osvícenství a nastupující průmyslové revoluce, ale i věkem romantismu. Pro Ústecko tuto dobu symbolizuje například pobyt slavného německého básníka Johanna Wolfganga Goetha, který Ústí navštívil v roce 1812, během jednoho ze svých častých pobytů v nedalekých Teplicích. Jeho poslední návštěva se odehrála pouze několik dnů před bitvou u Chlumce 29. a 30. srpna 1813. Na dlouhou dobu posledními válečnými událostmi, které postihly Ústecko, byly napoleonské války. V roce 1813 se totiž u Chlumce odehrála bitva mezi francouzským armádním sborem a spojeneckými vojsky Rakouska, Ruska a Pruska. V oněch dvou dnech zde uvedené armády ztratily více než 20 000 vojáků. V bitvě zvítězili spojenci, kteří tak mohli soustředit své síly k rozhodujícímu střetnutí u Lipska, kde vojenská sláva francouzského císaře Napoleona I. utrpěla zdrcující porážku.
Pro obyvatele Ústecka byl rok 1813 rokem nešťastným. Nejen že během válečných událostí v srpnu byla zničena řada vsí a těžce poškozeno bylo město Chabařovice, ale během dalšího pobytu spojeneckých vojsk se šířily epidemie a časté byly případy rabování. Ještě v polovině září 1813 došlo k dalším srážkám mezi rakouskými a francouzskými vojsky v prostoru Telnice a Varvažova. Vojenské operace Francouzů řídil z věže kostela v Nakléřově osobně císař Napoleon I., který byl ubytován v Petrovicích.
Během následujících let 19. století zažilo Ústecko nejvýznamnější období rozkvětu v celé své historii. Základem pro rozvoj se stala výhodná poloha města jako dopravní křižovatky a bohaté zdroje kvalitního hnědého uhlí. Na rozvoji se podílely jak historické šlechtické rody, jako byli například Nosticové z Trmic, Westphalenové z Chlumce, Chotkové z Velkého Března, tak i nově vzniklé podnikatelské rodiny. Z nich je nutné jmenovat alespoň rodiny Wolfrumů, Eckelmannů, Mareschů, Petschků, Weinmannů nebo Schichtů.
Během třicátých let 19. století byly v Ústí nad Labem strženy městské hradby a brány. Město se otevřelo bouřlivému rozvoji dopravy a průmyslu. Prudkost růstu města vyjadřují čísla o počtu jeho obyvatel. V roce 1830 mělo Ústí nad Labem jen 1759 obyvatel, v roce 1850 již 4000 obyvatel a v roce 1900 to bylo přes 29000 obyvatel. V tomtéž roce byla připojena předměstí Krásné Březno a Klíše a tím vzrostl počet obyvatel na více než 37000. Rozmach a hospodářskou sílu města v této době nám ukazuje řada významných veřej-ných staveb a rozvoj městské hromadné dopravy. Městské tramvaje vyjely na své linky poprvé již v roce 1899. V centru města to jsou především budova městských lázní z roku 1908, kostel sv. Pavla ze stejného roku nebo budova městského divadla od architekta Alberta Graffa z roku 1909.
Národnostně bylo Ústecko většinou německé. Početnější české obyvatelstvo žilo především v průmyslových obcích, jako byly například Neštěmice nebo hornické obce Tuchomyšl, Vyklice atd. V samotném Ústí nad Labem žilo dle sčítání lidu v roce 1930 necelých 20 % Čechů.
Uvedená situace samozřejmě ovlivnila dějiny Ústecka v období vzniku Československa v roce 1918, kdy Němci uplatňovali právo na národní sebeurčení v rámci tzv. provincie Deutschböhmen. Místní správa ale nedokázala na Ústecku udržet situaci pod kontrolou, došlo k nepokojům a k rabování v Ústí nad Labem a v Trmicích. Nakonec vstoupila 11. prosince 1918 do města československá vojenská jednotka, která nad městem převzala dnem 12. prosince 1918 kontrolu. Tím se Ústecko stalo fakticky součástí Československa.
Zostřující se mezinárodní situace měla svůj dopad i na Ústecko. Budovaly se systémy pohraničních opevnění a vedl se stálý boj proti vzrůstajícímu vlivu německých nacistů. Demokracie nakonec tuto bitvu prohrála a Ústecko se dnem 9. října 1938 v důsledku Mnichovské dohody stalo součástí Německa. Nadšení německého obyvatelstva záhy vystřídaly obavy z výsledků 2. světové války. Tragedií pro Ústecko se staly nálety 8. americké letecké armády na Ústí nad Labem ve dnech 17. a 19. dubna 1945 a útoky sovětských bitevních letadel na Chlumec a Telnici 8. května 1945.
V Ústí nad Labem byla nálety zničena celá čtvrť Ostrov pod vrchem Větruš a další stovky domů v centru. Poškozen byl také kostel Nanebevzetí Panny Marie, kde došlo v důsledku zásahu bombou k vychýlení věže téměř o 2 metry od kolmé osy. Jednalo se o jeden z nejtěžších náletů v českých zemích. Nejnižší odhady obětí počítají s více než 800 mrtvými. Vyvražděním a vyhnáním židovských obyvatel města za války a odsunem německého obyvatelstva po válce ztratilo město podstatnou část své dosavadní historické kontinuity.
V prvních poválečných volbách v roce 1946 v ústeckém okrese zvítězila s velkou převahou komunistická strana.
Poválečné dosídlení opuštěných obcí na Ústecku bylo velkým problémem, ve většině z nich se již nepodařilo dosáhnout předválečné úrovně v počtu obyvatel, a některé obce na Ústecku tak zcela zanikly. V důsledku povrchové těžby hnědého uhlí dále zanikly obce Dělouš, Úžín, Varvažov, Tuchomyšl, Vyklice a mnohé další. Jako poslední byla koncem osmdesátých let zbořena obec Hrbovice.
Od voleb v roce 1990 se začínají navazovat ztracené vztahy a hledat nové cesty k prosperitě. Jedním z významných kroků k posílení významu města Ústí nad Labem a celého Ústecka bylo založení Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v roce 1991.