ŠLUKNOVSKÁ PAHORKATINA
Šluknovská pahorkatina se vyznačuje zastoupením řady podhorských rostlinných druhů suboceánického rázu. Vyskytují se zde kyselé bučiny, rašeliniště a vlhké louky, převládají smrkové monokultury. Přírodní rezervace Velký rybník a rybník Světlík jsou ornitologickým bohatstvím, kde se vyskytují ptáci zaznamenaní v červené knize ohrožených druhů.
ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ
České středohoří je poměrně rozsáhlé pohoří, které zasahuje na území sedmi okresů. Jeho jedinečnost je daná především značnou výškovou členitostí a unikátním reliéfem. České středohoří se dále dělí na dva podcelky, Verneřické (převážně na pravém břehu Labe) " zasahuje na území Děčínska a Milešovské (levý břeh Labe). Jeho současná podoba je výsledkem tektonického zdvihu, mladotřetihorní sopečné činnosti a následného usazování a zvětrávání. Převažují zde dubohabrové lesy, ve vyšších stinných a vlhčích polohách bučiny. Mezi rostlinstvem jsou významná nelesní společenství skal a sutí, společenství travnatých slunných strání stepního a lesostepního charakteru. Značná pestrost horninového prostředí, velký srážkový gradient (na 70 km délky CHKO se ve směru Louny " Česká Kamenice zvyšují roční srážkové průměry téměř na dvojnásobek), rozmanitost expozic svahů předurčují neobyčejnou pestrost složení vegetačního krytu a druhové bohatství rostlinstva a živočišstva. Roste tu na 1200 druhů vyšších rostlin, z nichž mnohé jsou zvlášť chráněny.
LUŽICKÉ HORY
Lužické hory zasahují na území děčínského okresu svou západní částí. Jsou tvořeny druhohorními usazeninami, jež byly během třetihor proraženy průniky čedičových vulkanických hornin. Vůči větrání odolnější vulkanické horniny zde tvoří kuželovité vrchy, z nichž ty nejvyšší dosahují výšky téměř 800 m (Pěnkavčí vrch 789 m, Jedlová 774 m). Lužické hory jsou na převážné části svého území pokryty druhotnými smrkovými a borovými lesy. Pohoří má značné plochy kyselých bučin a smrkové olšiny. V lesích se výrazně uplatňují přirozené bučiny. Ze vzácných druhů se zde vyskytují např. měsíčnice vytrvalá, rojovník bahenní, kapradinka skalní, hvězdnice alpská a další.
LABSKÉ PÍSKOVCE
Labské pískovce jsou naše nejrozsáhlejší pískovcové území, pyšnící se největšími skalními útvary v Evropě. Mezi nimi si razí svou cestu řeka Labe, jejíž kaňon je hluboký místy až tři sta metrů.
Oblast Labských pískovců byla v roce 1972 vyhlášena chráněnou krajinnou oblastí navazující na chráněnou krajinnou oblast Sächsische Schweiz v SRN (část je nyní národním parkem). Leží v Děčínské vrchovině, do níž patří Děčínské stěny a Jetřichovické stěny. Mno ho tvárnost malých krajinných rajonů a velké teplotní zvraty určují rozmanitost vegetace. Na stolových horách a skalách se daří borovému lesu a teplomilným rostlinným společenstvím. Na čedičových vyvřelinách pak horským bučinám a v nich třeba kyčelnici devítilisté a cibulkonosné, dymnivce duté, lýkovci jedovatému nebo mařince vonné. Chlad soutěsek prospívá smrku, jemuž jinak vyhovují spíše horské polohy, roste tam tzv. roklinový les složený z jasanů, jilmů a klenů. V roklích a na stěnách vlhkých skal se vyskytuje vzácný rojovník bahenní, řada druhů mechů a játrovek. Na slunných svazích roste dub, buk, bříza a borovice. Malá hustota obydlí a hluboké lesy dávají také možnost pro zachování mnoha ohrožených druhů živočichů. Labské pískovce jsou jediným místem v Čechách, kde se vyskytuje vzácný nosatcovitý brouk, byl zde popsán zcela nový druh mravence a moucha květilka. Hnízdí tu sedm druhů sov, čáp černý a v poslední době i sokol stěhovavý. Na vodních tocích sídlí ledňáček říční a skorec vodní. Celo evropský význam má území Labských pískovců pro zachování patnácti druhů netopýrů a kriticky ohroženého plcha zahradního. V řekách a potocích loví vydra říční, na Labe se vrátil bobr evropský a žije zde i malá populace rysa ostrovida. Od 1. 1. 2000 je na části Labských pískovců vyhlášen národní park, navazující na národní park Sächsische Schweiz v sousední SRN.