Děčínsko a Šluknovsko zahrnuje geologicky a geomorfologicky významný reliéf na rozhraní dvou základních geomorfologických jednotek České vysočiny, a to Krušnohorské subprovincie a Krkonošsko-jesenické subprovincie.
Z horopisných celků je zde zastoupena celá Děčínská vrchovina a Šluknovská pahorkatina, západní část Lužických hor a menší území Českého středohoří. Na geologickém složení zdejšího území se podílejí z největší části druhohorní sedimenty (usazeniny) a horniny lužického žulového plutonu; jen na malých plochách vystupuje krystalinikum. Tvarově významné jsou třetihorní sopečné horniny. Horninové prostředí, v němž se odehrávají geomorfologické procesy, jsou na většině území křemenné pískovce. Ty jsou vodorovně, šikmo nebo křížově zvrstvené, o tom se můžeme přesvědčit na četných skalních stěnách. Tato vrstevnatost může být buď deskovitá nebo lavicovitá a je důležitá pro průběh zvětrávacích procesů. Spolu s hustou sítí svislých puklin podmiňuje odlučnost hornin na kvádrovité bloky. Proto se pro pískovcové útvary užívá označení kvádrové pískovce.
Krajina Labských pískovců se počala rodit na dně druhohorního křídového moře před sto miliony let, kdy se vytvořilo až několik set metrů mocné souvrství usazenin písků, štěrků a jílů, které sem nanesly řeky. O něco později, asi před osmdesáti až sedmdesáti miliony let moře ustoupilo. V třetihorách, zhruba před dvaceti miliony let, bylo toto souvrství rozlámáno soustavou zlomů způsobených vulkanickou činností v sousedním Českém středohoří. Tak vznikly pískovcové kry nebo pískovce zpevněné sopečnou činností, které mají různou odolnost proti zvětrávání.
Erozivní síly pak daly vzniknout lavicím, jeskyním, převisům, stolovým horám a roklím, které dnes tolik obdivujeme. Doslova horolezecký ráj a přes dvě stě cest různé obtížnosti zde naleznou horolezci.