Dudácké tradice na Strakonicku
Dudy jako hudební nástroj mají svou pravlast patrně v pasteveckých oblastech Asie, odkud se rozšířily do severní Afriky a Evropy. Patří do skupiny dechových nástrojů, jejich vzhled se historicky vyvíjel od primitivních píšťal k dnes nejčastěji užívaným dudám s dmýchacím měchem. V 17. a 18. století tento nástroj pronikl na koncertní pódia a do šlechtických salónů. V Čechách jsou nejstarší zmínky o tomto instrumentu z 13. století, samotný název „dudy“ se objevuje až v 15. století. Často se používal název „koza“, „kozlík“ či „kejdy“, „gajdy“. K hráči na dudy se obvykle připojovali hráči na housle, klarinet či basu a vznikaly tak menší selské muziky. Dudák však býval vždy ceněným hudebníkem, zvláště pokud hru vyšperkoval zajímavými úpravami písniček a humorem. Takový byl legendární Švanda dudák pocházející z blízkého okolí Strakonic, z regionu vždy známého zpěvností, touze po tanci a dobrými dudáky. Ten podle pověsti o jedné pouti hrál tři dny a tři noci a unaven kráčel domů okolo Šibeničního vrchu, kde potkal černého pána. Na jeho prosbu mu šel zahrát, podivný pán a jeho společníci skákali a tancovali jako diví. Švandovi už docházely síly, čepice byla plná zlata, a tak poděkoval a zmínil přitom Pánaboha. Vše zmizelo, Švanda se probral vyděšený pod šibenicí s oběšencem. Poznal, že hrál čertům a že jen tak tak vyvázl. Vzal proto dudy a uložil je do zámeckého kostela za oltář. Uložené dudy čas od času samy spustily. Na tyto motivy vznikla známá píseň, která nechybí v repertoáru žádného dudáka. Báchorku literárně zpracoval Josef Kajetán Tyl a tím ještě více pomohl dudáctví na Strakonicku zpopularizovat. Dudácké tradice zachovávají i různé folklórní soubory, je třeba zmínit alespoň Prácheňský soubor, v jehož čele dlouhou dobu stál nestor tohoto žánru pan Josef Režný. Od roku 1967 se ve Strakonicích konají – v poslední době s dvouletou periodou – mezinárodní dudácké festivaly, v závěru srpna r. 2006 se konal již 17. ročník tohoto několikadenního setkání dudáků z různých koutů Evropy. Tyto slavnosti vzbuzují vždy velký zájem, dochází ke srovnání rozmanitých stylů, technických odlišností a provedení jednotlivých pořadových bloků. Účinkující vystupují nejen na nádvoří hradu, ale i na ulicích a veřejných prostranstvích. Při průvodech městem se zaplňují ulice diváky, kteří se často nechají strhnout k společnému zpěvu nebo tanci.