Litomyšlsko

Město Litomyšl

Starobylé české město Litomyšl najdeme na pomezí Čech a Moravy, v bývalém okrese Svitavy, v údolí říčky Loučné. Jeho historie je nesmírně bohatá a dlouhá. Již v 10. století zde prý existovalo hradiště zmiňované v Kosmově kronice roku 981. Toto hradiště stálo na místě dnešního zámku a sloužilo k ochraně obchodní Trstěnické stezky, procházející okolím města. V době krále Přemysla Otakara II. byla osada Litomyšl povýšena na město (1259). Tehdy zde již existoval klášter řádu premonstrátů, zvaný Olivová hora a založený v 12. století péčí olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. Existence tohoto kláštera pak byla důvodem k tomu, aby bylo v Litomyšli založeno třetí české biskupství (1344), které však během husitských válek zaniklo. Poté zde bylo sídlo pánů Kostků z Postupic, kteří prosluli jako velicí podporovatelé evangelických církví, především Jednoty bratrské – ve městě tehdy existovala i bratrská tiskárna. Po neúspěšném stavovském povstání proti císaři Ferdinandovi roku 1547 bylo panství Litomyšl předáno rodu Pernštejnů, jehož nejvýznamnější člen, pan Vratislav z Pernštejna, nechal potom v letech 1568-81 přestavět litomyšlský hrad na renesanční zámek. Z té doby taky pochází celá vnější podoba zámku v Litomyšli, jak jej můžeme vidět dnes. Hlavní ozdobou zámku jsou přitom sgrafita, která najdeme na všech jeho vnějších zdech a na druhém zámeckém nádvoří. Především díky nim je zámek v Litomyšli zapsán i na seznam UNESCO. Pánové z Pernštejna pak v Litomyšli sídlili až do konce třicetileté války, po níž museli zámek prodat, zejména díky svým obrovským dluhům. Dalších sto let zde pak sídlili Trauttmannsdorfové, původně rakouský rod, který je proslulý hlavně chovem koní (u Litomyšle byl tehdy např. založen hřebčín Štít v Nedošíně) a také tím, že byl mezi poddanými neoblíbený. Roku 1680 pak proti vrchnosti vzniklo i další neúspěšné povstání. V polovině 18. století se dalšími vlastníky panství stali Valdštejnové – Vartemberkové, což byl osvícený rod, který pak vládl v Litomyšli až do roku 1855. Tehdy město několikrát vyhořelo a díky častým požárům se prý v Čechách dokonce rozšířilo rčení „hoří jako Litomyšl“. Po těchto požárech pak bylo upraveno litomyšlské náměstí s typickými domy se štíty a podsíněmi i litomyšlský zámek, kde bylo tehdy např. zřízeno dokonce i malé, dodnes dochované divadlo. Valdštejnové – Vartemberkové se však postupně dostali do dluhů a svůj zámek museli prodat, což se stalo roku 1855 a od té chvíle pak Litomyšl patřila německé rodině Thurn – Taxisů. Ještě předtím, roku 1848, zde velice bouřlivě proběhly i revoluční události, popisované v novele Aloise Jiráska Filozofská historie. Panství Thurn – Taxisů, trvající až do konce druhé sv. války, bylo v Litomyšli ve znamení rozšiřování města, živého spolkového života a vzniku staveb, jako je Smetanův dům z roku 1905, dodnes hlavní kulturní centrum Litomyšle, Lidový dům z let 1921–1922 nebo celá nová Masarykova čtvrť s budovou gymnázia, vzniklá hned po vzniku ČSR ve dvacátých letech. Po válce byl zámek Litomyšl zestátněn a prohlášen národní kulturní památkou. Město samo pak bylo do roku 1960 centrem okresu, poté součástí okresu Svitavy. Roku 1981 byla pak přes centrální část postavena státní silnice, která ji poněkud necitlivě rozdělila na dvě části. Po sametové revoluci pak bylo rekonstruováno centrum města s náměstím a nejvýznamnějším činem z poslední doby je poté obnovení starých Klášterních zahrad u piaristického kostela (2000). Rok předtím, v prosinci 1999 pak bylo zámecké návrší zapsáno na seznam UNESCO. Dnes je Litomyšl jedním z nejkrásnějších měst Pardubického kraje a významným centrem kultury.

Na prohlídku Litomyšle

Nabízí se několik míst, kde začít prohlídku Litomyšle. Můžeme např. začít u sochy skladatele Bedřicha Smetany, největšího rodáka z Litomyšle, na dolním konci náměstí před restaurací Slunce. Tato socha sem byla postavena roku 1924, při výročí 100 let od Smetanova narození. Od mistrovy sochy se pak můžeme vydat z náměstí doprava směrem na zámecké návrší, kde cestou mineme piaristický chrám, ze začátku 18. století (bohužel uzavřený) a také bývalé piaristické koleje, v nichž sídlila škola piaristů. Sám kostel bohužel není přístupný, protože je dnes v dezolátním stavu.

Dostaneme se pak až k samotnému zámku. Ten můžeme samozřejmě navštívit a vybrat si z dvou prohlídkových tras, přičemž na první uvidíme reprezentační sály a zámecké divadlo, a na druhé obývací pokoje panstva a zámeckou kapli. Nejkrásnější z těchto pokojů jsou zejména velký Audienční sál s portréty habsburských panovníků, Velká jídelna, ve které se mimo jiné konala i setkání sedmi středoevropských prezidentů v roce 1994, a Bitevní sál s velkými obrazy bitev prince Evžena Savojského. Pak se můžete jít podívat na rodný byt Bedřicha Smetany, který najdeme hned naproti zámku, v budově bývalého pivovaru. Bedřich Smetana se tu narodil roku 1824 jako prvorozený syn zdejšího sládka Františka a prožil tu prvních osm let života. Dalšími budovami, které v okolí zámku najdete, jsou třeba zámecká kočárovna, konírna a jízdárna. A samozřejmě se můžeme projít i do zámeckých zahrad, kde uvidíme především amfiteátr, postavený v 50. letech kvůli konání festivalu Smetanova Litomyšl. Zajímavostí je pak socha lva v rohu zahrady. Když prý vložíte prst do jeho tlamy a něco si přejete, přání se vám splní.

Dalším místem, které můžeme navštívit, jsou pak nové Klášterní zahrady, jejichž hlavním posláním je být odpočinkovým místem pro turisty i obyvatele města. Původně patřily právě k piaristickému kostelu a byly udržovány jako zahrada až do 30. let minulého století. V roce 2000 pak byly znovu otevřeny jako zahrada – park s vyhlídkou. Je odtud vidět celé panorama centra města i s protější Masarykovou čtvrtí, postavenou v době první republiky. Největší dominantou této čtvrti je pak budova gymnázia, kterou uvidíte přímo naproti sobě. Byla to prý první školní budova, postavená po vzniku Československa roku 1918. Z Klášterních zahrad se vrátíme před piaristický kostel Nalezení sv. Kříže a sejdeme dolů krytým schodištěm, tzv. fortnou, do tzv. Dolního města.
Nacházíme se nyní na malém Toulovcově náměstí, kde uvidíme kostelík Rozeslání sv. Apoštolů, což je vůbec nejstarší z městských kostelů a pak můžeme pokračovat pořád rovně až na Šantovo náměstí pod kostel Povýšení sv. Kříže, jenž byl dokončen koncem 14. století a býval sídlem proboštství. Jeho gotická podoba se nám víceméně nezměněná zachovala dodnes, uvnitř je však výzdoba mnohem mladší, barokní. Na Šantově náměstí pak měla své sídlo i slavná Augustova tiskárna, kdysi např. jedno z pracovišť Jana Nerudy a centrum českého obrození v 19. století.

Odtud pak projdeme opět na největší, Smetanovo, náměstí, kde pak projdeme kolem nejstaršího a nejhezčího domu na náměstí, domu u Rytířů, který pochází z období renesance v 16. století a dnes slouží jako galerie. Naproti němu pak najdeme věž staré radnice, která vládne celému náměstí. Na její patě pak najdeme značky označující výšku vody při povodních, které Smetanovo náměstí několikrát zaplavily. Když pak projdeme uličkou kolem věže, dostaneme se až k promenádě u říčky Loučné, kde kdysi bývaly hradby (po nich se tato ulice, Vodní valy, jmenuje). My po ní půjdeme po proudu Loučné až dojdeme k Smetanovu domu, což je stavba z počátku 20. století, centrum kultury ve městě a místo, kde se konají společenské akce, jako jsou třeba plesy. Je smutné, že „Smeták“ musí stát na okraji panelového sídliště, přes které se ostatně krátce vydáme i my, až dojdeme na Komenského náměstí, kde uvidíme budovu pedagogické školy, což bylo i působiště další slavné osobnosti, spojené s Litomyšlí – Aloise Jiráska.
A kolem pedagogické školy se pak dostaneme opět na Smetanovo náměstí k pomníku Bedřicha Smetany, kde jsme prohlídku začínali a kde ji nyní taky ukončíme. Teď se nakonec můžete ještě zastavit na některé předzahrádce restaurací na náměstí. Těch je tu poměrně velký počet.

Pokud budeme pobývat ve městě ve druhé polovině června, je možné navštívit každoroční operní festival Smetanova Litomyšl, který se koná na nádvoří zámku. Bohužel nám však v tomto případě konstrukce festivalového hlediště a pódia nenávratně pokazí celkový dojem ze zámku. Nevkusná trubková konstrukce a vzletná a vzdušná renesanční architektura prostě nejdou skloubit dohromady. Zajímavostí je i unikátní muzeum s nástěnnými malbami a vyřezávaným nábytkem českého umělce Josefa Váchala – Portmoneum (jedná se o jakýsi Orbis pictus Váchalova duševního života a uměleckých názorů).

Okolí Litomyšle

Při návštěvě litomyšlského okolí se nám naskytne celá řada příležitostí turistického, historického, kulturního i přírodovědného vyžití. Z Litomyšle můžeme vyjíždět na všechny světové strany a vždy najdeme v poměrně blízkém okolí něco zajímavého. V okolí obce Budislav jsou Toulovcovy maštale, známé krásou pískovcových skal (kazatelna, Kolumbovo vejce atd.), lesy a údolími. Toulovcovy maštale jsou součástí rozsáhlé přírodní rezervace Maštale, větší částí zasahující již mimo oblast Svitavska.

Maštale

Přírodní rezervace Maštale byla vyhlášena v roce 1993 na rozloze 1088,56 ha (někdy uváděno 1083,6 ha). Již od roku 1989 bylo toto území vedeno jako chráněný přírodní výtvor (od roku 1956 jako chráněná rekreační oblast), a to mezi obcemi Proseč, Budislav a Jarošov. Větší část chráněného území se nachází v jihovýchodním okraji bývalého okresu Chrudim, východní část území zasahuje do bývalého okresu Svitavy. Pískovcové skalní útvary s porosty přirozených a kulturních borů jsou jediným větším pískovcovým skalním městem v jižní části východních Čech. Celá oblast je typická existencí pestré mozaiky rostlinných a živočišných společenstev. K výrazným znakům patří především hluboké skalní rokle, prameniště a vlhké lesní louky, lesní rybníky a suchá temena skal s mělkou písčitou půdou.

Chráněné území se rozprostírá na pramenných zdrojnicích a prvních pobočkách říčky Novohradky. Nejvyšší nadmořské výšky dosahuje území na jihu (Posekanec 554 m n. m.), naopak řečiště Novohradky při severním okraji parku leží téměř o 200 m níže.

Oblast je spojena s pověstí o loupeživém rytíři Vavřinci Toulovcovi z jarošovské tvrze, který se zde ukrýval ve skalních slojích se svou družinou. Proto se také pro celé toto území užívá název Toulovcovy maštale.

V podstatě jde o soustavu skalnatých údolí, zaříznutých od několika metrů až po šedesátimetrové zářezy. Údolí vyhloubily ramenné toky a pobočky říčky Novohradky. Skalní stěny jsou rozčleněny zvětráváním, odnosem a svahovými pohyby do samostatných věží a bloků. Běžné jsou různé výčnělky, převisy, jeskyně, okna, dutiny, voštiny, římsy a další tvary. Východní část rezervace tvoří Městské maštale (síť roklí a rozsedlin, četné převisy – Pod deštníkem, Liščí díry atd.), rokle V kvíčalnici (několik samostatných věží – největší je vysoká 7,5 m, pilíř Cikánka) a Voletínské údolí (útvar zvaný Kostelíček, vysoký až 10 m). Ústřední částí jsou Toulovcovy maštale s úzkými průlezy a náznakem vývoje skalního města (členitý skalní amfiteátr 30 x 20 m velký a až 10 m hluboký, ke kterému se sbíhá soustava úzkých skalních roklí a rozsedlin, vzniklo tak skalní bludiště – partie nazývané Předsíň, Kuchyň, Ložnice, Myší díry, Zvon atd.). Výrazným skalním členěním se vyznačují i následná údolí – Vranické a Karálky (Dudychova jeskyně – 20 m vysoká rozsedlina, částečně zpřístupněná umělými stupy a chyty). Rozlehlá je rokle Všivice mezi Zderazí, Borem a Polánkou s útvary Kolumbovo vejce (viklanovitý útvar vysoký 5,5 m), Kazatelna (tzv. skalní suk dlouhý 40 m a široký 10-15 m), Betlém aj.

Po stránce botanické je území poměrně chudé, většina plochy je porostlá kulturními borovými lesy s podrostem borůvky černé, brusinky obecné a vřesu obecného. Pestřejší jsou oblasti údolí, a to včetně stromového patra. Součástí rezervace je i několik lesních rybníků a menších květnatých luk, kde ze vzácnějších rostlin rostou např. bradáček vejčitý, olešník kmínolistý a na nejvlhčích místech i violka bahenní.

Území přírodní rezervace Maštale patří k hojně vyhledávaným turistickým oblastem a je propojeno celou sítí značených cest. V oblasti se nachází celkem tři rozhledny – Toulovcova (přístupná o roku 2002), Terezka (přístupná od roku 2004) a Borůvka (přístupná od roku 2005).

Z historického i botanického pohledu je zajímavé místo nedaleko obce Morašice – Růžový palouček. Jde o místo, kde se podle pověsti po bitvě na Bílé hoře loučili s domovinou čeští bratři. Tato událost se připomíná každoročně slavností na začátku července. Najdeme zde porost zvláštního druhu stepní růže Rosa gallica.

Pokud jsme milovníky historických a architektonických památek, můžeme navštívit kostel sv. Václava v Cerekvici nad Loučnou, kostel sv. Mikuláše v Čisté, kostel sv. Martina, zvonici u kostela a pomník selských bouří v Dolním Újezdě, kostel sv. Petra a Pavla a zbytky bývalé rotundy v Morašicích, kostel sv. Mikuláše ve Sloupnici atd. V nedaleké Mendryce můžeme obdivovat rokokový zámeček z roku 1755 s kaplí sv. Huberta, který nechal postavit Vratislav z Pernštejna pro svou manželku Marii Manrique de Lara (odtud název).

Nedalekou památkou (asi 15 km od Litomyšle), byť nepatří již do regionu Svitavska, je rokokový zámek Nové Hrady a okolní zámecký areál, který se dochoval v původní podobě (české Versailles).