Roztocko

Okolí Prahy západ

Roztocko je v rámci našeho území archeologicky nejbohatší částí. Kontinuální osídlení zde sahá hluboko do pravěku a to dalo této krajině většinou bezlesý, sídelní charakter. Na přelomu 1. a 2. tisíciletí našeho letopočtu zde bylo centrum raně středověkého přemyslovského státu a z té doby se zde zachovalo několik archeologických i architektonických památek značného významu.

Okoř a Budeč

Okoř je proslavené místo a stojí za to ho shlédnout. Nejlepší je vyrazit ze zajímavé vesničky Číčovice. Zhruba 1,5 kilometru jižně od ní můžete navštívit poměrně zajímavý kostel Sv. Vavřince. Má románské jádro, ačkoliv byl barokně přestavěn, uvnitř se nacházejí staré nástěnné malby (které pravděpodobně neuvidíte, jelikož je většinou zamčeno). Těsně za kostelíkem se nachází skalnatý zalesněný pahrbek, přírodní památka Číčovický Kamýk. Je tvořen buližníkem a v lůmcích na jeho úpatí jsou naleziště křídových fosilií (více v kapitole Geologie).
Samotná Okoř je dál na východ, po proudu Dolského potoka. Je to velmi malebná vesnička, její osu tvoří Dolský potok, vytékající z poměrně velkého rybníka. Hrad stojí na skalnatém ostrohu uprostřed údolí. Postaven byl roku 1360 bohatým pražským měšťanem Františkem Rokycanským. Nejednalo se tedy o žádnou pevnost, ale spíš efektní rezidenci. Posléze byl hrad (zřejmě dost snadno) vypálen husity a znovu v třicetileté válce. Následná jezuitská správa ustala po zrušení řádu. Hrad potom značně chátral a teprve v 20. letech minulého století byla ruina konzervována.
Okoř a její okolí je doslova malebný celek, malovali tu Mánes, Mařák, Slavíček... V létě se zde koná mnoho hudebních i divadelních festivalů (např. "Okoř se šťávou"). Malebná krajina pokračuje dál, podél Dolského potoka, až pod Budeč, která je nejstarší stojící stavbou u nás. Byla postavena knížetem Spytihněvem okolo roku 895. Stojí na kopci nad vsí Zákolany. Název znamená "ves" (místo) za "koly", tj. za kolovou hradbou (tvořenou kůly). Rotunda stojí na místě bývalého slovanského hradiště, valy jsou stále patrné. Bývalo to jedno z největších raně středověkých hradišť 8."9. století.
Na ploše před rotundou stával v 2. polovině 10. století malý kostelík. Dnes se z něj zachovaly pouze základy. O Budči panuje i pověst, že zde byl vychováván mladý kníže Václav. Bylo zde jedno z nejvýznamnějších přemyslovských kulturních center (spolu s Levým Hradcem tvořila základní centra raně přemyslovského státu). Ves Zákolany, která je z Budče dostupná po asfaltovém chodníčku, také proslula jako rodiště Antonína Zápotockého, jehož busta v nadživotní velikosti dodnes stojí na návsi. Jinak jsou Zákolany zašlou prodlouženou periferií Kladna. Jsou však zajímavým východiskem na židovský hřbitov v nedalekých Blevicích, nebo odtud lze pokračovat dále Zákolanským údolím až do Kralup nad Vltavou.

Tiché údolí

Tiché údolí je jedno z nejzachovalejších údolí v okolí Prahy a je chráněno v přírodní rezervaci Roztocký háj"Tiché údolí. Ta je jedním z největších chráněných území v pražském okolí. Celé území je mozaikou převážně buližníkových skal, doubrav, dubohabřin a potočních niv. Poměrně rozsáhlá oblast je snadno průchozí po několika navazujících turistických cestách, jejichž východiska se nacházejí v Úněticích, Suchdole a Roztokách.
Poměrně silný tok Únětického potoka zde živil několik mlýnů. Údajně zde stával první písemně doložený mlýn na našem území, jehož kolo nebylo svisle, ale horizontálně umístěno. Svahy údolí jsou dnes zarostlé lesem a křovinami. Zhruba před 100 lety byly však holé a intenzivně spásané ovcemi. Nedaleký Suchdol, který je již součástí hlavního města, byl ještě na přelomu 19. a 20. století pravou "ovčí velmocí". Zajímavý úsek tohoto údolí začíná skalnatým Holým vrchem u Únětic a pokračuje na jihozápad Kozími hřbety až k Horoměřicům. Skalní scenerie inspirovala malíře Mikoláše Alše. Ten tu pobýval a tvořil v Braunerově mlýnu v závěru údolí.
Únětice, které navazují na Tiché údolí, jsou jednou z nejstarších vsí v Čechách vůbec. Amatérský archeolog, lékař Čeněk Rýzner tady odhalil pohřebiště z doby bronzové. Pravěká kultura, jejíž artefakty zde byly objeveny, se od té doby nazývá únětická. Na okraji blízké vsi Horoměřice se nachází pískovcový menhir. Jeho stáří je nejisté a je určité podezření, že byl vztyčen teprve nedávno. Na začátku Tichého údolí, u pramenů únětického potoka, stojí za zmínku trojice vsí " Tuchoměřice, Statenice a Černý Vůl. Jejich okolí se vyznačuje značnou hustotou archeologických nálezů únětické kultury. Jsou spojeny nepříliš frekventovanou lokální silničkou a turistickou trasou.
Součástí Tuchoměřic, které jsou z trojice nejzápadněji, je Kněžívka, dříve "ves pražského knížete". Bylo zde objeveno sedm keltských zahloubených chat a v jedné z nich železná struska, pocházejí z 4. až 3. století př. n. l. Nad vsí vyčnívá přírodní památka Kněžívka, výrazný skalní útvar obsahuje řadu prohlubní, které vznikly v křídě účinkem mořského příboje. Pro svůj výrazný tvar je místními lidmi nazývána "Kobyla".
V Tuchoměřicích sídlili od 17. století jezuité, kteří zde postavili svou rezidenci a kostel sv. Víta, poblíž stojí pěkný barokní špýchar. Další, prostřední vsí z trojice jsou Statenice. Jméno pochází pravděpodobně od "vody tekoucí mezi stativy" " trámy vsazenými do vody. Ve vsi stojí zajímavý pozdně barokní zámek a opět špýchar. Poblíž byly nalezeny pozůstatky koster lidí kultury lineární keramiky.
Nejvýchodněji položená ves s mírně hanlivým označením Černý Vůl je dnes spíš křižovatkou silnic a typickou směsicí příměstské, decentralizované architektury. Historicky však předčí předchozí, neboť zde byly nalezeny pozůstatky únětické kultury, kultury vypíchané keramiky i kultury mohylové.
O vzniku Černého Vola mluví následující pověst. Mezi místními lidmi se vypráví pověst o tom, jak za vlády sv. Václava odváděli Čechové povinnou daň Východofranské říši " 100 volů a 500 hřiven stříbra. Dobytek byl hnán po dávné cestě Via Magna vedoucí z Prahy okolo Únětic na sever do Saska. Z Prahy to bylo do Černého Vola 1 den pěší chůze. Honci, když se již dříve přesvědčili, že Sasové dobytek nepřepočítávají, tak jednoho vola porazili načerno a ve zdejší krčmě snědli. Od té doby se hostinec nazývá U Černého Vola a od něj převzala pojmenování i později vzniklá osada.

Levý Hradec a okolí

Krajina v okolí Vltavy je doslova rozdělená na dva světy. Vnitřek zařízlého kaňonu, odkud není výhled na rozsáhlé nadlehlé plošiny, a terasy za horním okrajem kaňonu, které mají tvář rozsáhlých odlesněných plání s nevysokými buližníkovými pahorky a remízky. Jejich kontrast vytváří, obzvláště v okolí Levého Hradce a Řivnáče, silné genius loci.
Od nádraží Roztoky"Žalov stoupá prudká skalnatá stráň až k hranici náhorní plošiny, na níž se rozkládá areál bývalého hradiště Levý Hradec. Dnes zde můžeme spatřit gotický kostel sv. Klimenta s románskými základy a okolo žalovský hřbitov.
Levý Hradec byl v 19. století jednou z nejnavštěvovanějších oblastí středních Čech. Napomohlo tomu jak vzrůstající vlastenectví a romantizmus, tak i vybudování tratě do Drážďan roku 1847. Levý Hradec bylo na přelomu 9. a 10. století nejvýznamnější mocenské přemyslovské centrum. V kostele sv. Klimenta, založeném knížetem Bořivojem, kázal podle některých legend i věrozvěst Metoděj.
Bořivoj také nechal v okolí založit několik vinic. Většina vinic však zanikla v první polovině 20. století, přežila jen drobná vinička u Dolského mlýna naproti Libčicům nad Vltavou. Podrobnější informace o historii i aktuálním stavu této lokality se můžeme dočíst na několika tabulích přímo před sv. Klimentem, kam můžeme dorazit po turistických trasách z Roztok nebo Žalova. Severně od Levého Hradce je vidět křovinami porostlý hřbet. Je to temeno Řivnáče, které je klasickou archeologickou lokalitou. Nálezy odsud daly jméno eneolitické řivnáčské kultuře, která zde měla pravděpodobně rituální pohřebiště. Z temene je při dobré viditelnosti výhled až na Bezděz nebo Kokořínsko. Celý hřbet byl ještě na přelomu 19. a 20. století úplně holý a intenzivně se tu pásly ovce, což dokládají jak dobové fotografie, tak i plochy vřesovišť v prostředním úseku hřbetu.
Naproti Levému Hradci, na okraji Klecan, stávalo hradiště "Pravý Hradec", které plnilo pravděpodobně signální funkci mezi Levým Hradcem a Pražským Hradem. Z Roztok můžeme dojet přívozem do Klecánek, hradiště se nacházelo na pahorku poblíž ulice "Na Hradišti". Severozápadně od Řivnáče spatříme plochou krajinu v okolí Turska. Zde byla údajně roku 863 svedena bitva mezi družinou přemyslovského knížete Neklana a vojskem luckého knížete Vratislava. Neklan se prý do bitvy bál jít, zůstal v opevněném Levém Hradci a poslal místo sebe vojevůdce Čestmíra, který v boji padl. Lučané však byli poraženi.
V okolí Turska se nacházejí dva význačné kopce " Ers a Krliš. Na obou se nacházejí mohyly i zbytky sídlišť různých pravěkých kultur. Na Krliši je snad v slovanské mohyle pohřben i vojevůdce Čestmír.
V nedaleké Holubici (vzdálené cca 3 km severně po silnici) rozhodně stojí za shlédnutí románská rotunda, zasvěcená Narození Panny Marie, postavená v 30. létech 13. století. Je však bohužel nepřístupná a v dezolátním stavu. ?