Anenská pouť v Mýtě

Přijďte k nám “pobejt” na pouť.

datum konání : 30. - 31. července

V Mýtě se odedávna slaví Anenská pouť. Sláva to bývala vždy náramná. Konávala se za Mýtem na návrší u Sv. Štěpána, kde se kolem kostela rozkládá i místní hřbitov. Jeho úloha byla v té slávě nezastupitelná, sjednocující. Protože to byl jediný hřbitov celé farnosti, pohřbívalo zde celé okolí. Před poutí se načančaly hroby předků a o pouti se tu všichni sešli na návštěvě slavnostní mše a poté, po zapálení svíčky na hrobě, prošli hřbitovem, shlédli načančání ostatních hrobů, aby v případě, že ho shledají nedostatečným, mohli tento poznatek užít k budoucí pomluvě. Po skončení obhlídky se ponořili do pouťové vřavy mezi stánky. Potkávali se známí či příbuzní, s nimiž se naposled sešli o pouti minulé.
Prožitky dětí byli intenzivnější. V kapse se žmoulala pětikoruna od strejdy z Prahy, který pravidelně na pouť přijížděl, a mysl horečně vyvolávala ty nejluznější představy, jak ji utratí. Z dnešního pohledu představy více než skromné, o to víc děsící matky stávající, zmasírované moderními zásadami prý zdravé výživy. Taková kombinace láku z okurek, cukrového špalku a pendreku spolehlivě ukázala zdravotní stav konzumenta a je třeba říci, že nepamatuji někoho, kdo by byl následně nějak indisponován. A což teprve oběd, to byla přímo exploze zdravé výživy. Domácí husa, opravdu vypěstovaná na vlastním dvorku a vykrmená vlastnoručně udělanými a doma usušenými šiškami, knedlík a zelí. Mastnota se prací na polích přeměnila na ocelové svaly, knedlík dodal energii a zelí je bez diskuze. Jako pilní čtenáři dobrodružných cestopisů víme, že zelí kozumovali námořníci na dlouhých plavbách, aby neměli kurděje, a tak musí být velice zdravé.
Čas oponou trhnul a vše je jinak. Pouť sice přečkala, snad i proto, že se v dobách, kdy jsme překonávali náboženské tmářství, převlékla za družstevní den a přestěhovala se z toho důvodu od hřbitovního kostela na náměstí. A tady už zůstala. Kdopak by se tahal pěšky tak daleko půldruhého kilometru a auta všech by se tam stejně nevešla, stejně tak jako by se tam nevešly všechny ty vietnamské stánky. A domácí husa? Dnes koupíme něco zmrzlého, neznámého původu, v supermarketu a co jsou taková husí játra zalitá v husím sádle, je pro současnou generaci neznámé tak jako marťani.

Jedno však spojuje pouť tehdejší s tou dnešní. Půlka roku, ta lepší, je pryč a předtucha podzimních mlh a zimních plískanic se začíná vkrádat do duše. A co teprve školomládež. Nastává srpen a ten jako měsíc prázdnin už za moc nestojí. Prázdninová přátelství a lásky se chýlí ke konci a neúprosně se přibližuje okamžik, kdy řeka prázdnin tak sladce plynoucí romantickými meandry mládí dospěje ke svému ústí a rozplyne se mezi šedivými vlnami nekonečného oceánu školních dnů.
Tyto chmury je třeba vyhnat, vymítit. Co je nejlepším vymítačem ďábla zoufalství a beznaděje?
Odpověď je nasnadě. DOBRÁ ZÁBAVA. Nenajde se lepší zábavy než je pouť Anenská a v Mýtě.

Bude dlouhá. Začne už v pátek 30. července na hřišti sokolovny vystoupením hudební skupiny Lucie Revival v 9 hodin večer. V sobotu se topem zábavy stane vystoupení Zděnka Srstky a Milana Drobného. Lze tedy očekávat příjemně plynoucí večer vyplněný povídáním a zpěvem. Jistě není třeba se obávat, že byste si domů přivedli nějakého psa. V případě Milana Drobného jsem poněkud nejistý, zda jsem neměl před jeho jménem uvést titul Ing. či JUDr. Vždyť v jednom svém životopisném songu zpívá, že je “vynálezce korzetu a lásky advokát”. Na vystoupení těchto stálic zábavy a dobré nálady naváže známá rokycanská skupina akrobatického tance Dance Torzo.Myslím, že uvedením tohototo jména je řečeno vše a je nám jasné, že se bude na co dívat. Zbytek večera a dlouhou noc až do kuropění si budete moci zatancovat při známých rockových a bigbeatových hitech v provedení skupiny Nanowo. Ráno pak se budete vracet do svých domovů ke krátkému odpočinku, doprovázeni bušením kladiv a tlumeným hovorem trhovců, kteří montáží svých krámků vztyčují kulisy závěrečného jednání celé té slávy. To je ta vlastní pouť. Popsat ji lze jenom chaotickými útržky výjevů z plátna nějakého surrealistického malíře. Turecký med na stánku, žaludek přecpaný sladkostmi a pivem, protestující proti zvyšujícím se otáčkám kolotoče. Zástupy bot, hadrů či brýlí ve stáncích, cvakání broků rozpleskávajících se o plechové terče ve střelnici...
To je ta pravá česká pouť. V poledne až se znaveni a s vyluxovanou peněženkou (děti vlastní, příbuzných či známých to dokáží spolehlivě) dovlečete domů, čeká Vás božíhodový oběd. Sice to asi nebude ta husa, ale hospodyně se v tento den určitě nenechají zahanbit. Po krátkém, ale vydatném spánku, který je po tak náročném dopoledni a opulentním obědě zdravotní nezbytností (jistě je ženské osazenstvo Vašeho domova natolik vycvičené, aby Vás necitlivým třísknutím talíře při mytí nádobí nevytrhlo ze spánku v jeho nejvydatnější fázi), můžete osvěženi přivonět k poslednímu květu vyrůstajícímu na stvolu Anenské poutě v Mýtě. Tím je pouťový fotbalový turnaj.

Další dva květy, zdobící Anenskou pouť v Mýtě, jsou nohejbalový turnaj pro příchozí v sobotu od rána na fotbalovém stadionu a odpoledne téhož dne od půl druhé leteckomodelářská show na letišti u Kařízka v podání předních modelářů naší republiky.

Teďjste nezištně a bez poplatku dostali návod, jak je možné léčit splín, zmocňující se v této době Vaší duše, a je jen na Vás, zda se léčit chcete anebo si necháte otravovat organismus symptomem “blbé nálady” až k jeho úplnému otrávení, končícímu mezi rozpadajícími se prkny rakve v žáru krematoria. U nás v Mýtě se zaručeně vyléčíte. Jo a abych nezapomněl, ta hlavní léčebná kůra v sobotu večer začíná v 8 hodin.