KOSTEL SVATÉHO MIKULÁŠE V POTVOROVĚ ÚVOD Kostel svatého Mikuláše leží v malé, celkem zapadlé vesničce jménem Potvorov, která popravdě řečeno nemá zrovna mnoho stálých obyvatel. Sám kostel leží na mírném kopci těsně vedle fary. I když nevypadá v nejbližších dobách zrovna nejlépe, bystřejší oko si ovšem povšimne několika krásných maličkostí ( jako třeba obloukového vlisu ) a uvědomí si jak velice uchvacující musel být tento kostel za svých dob . . Kostel sv. Mikuláše je románská stavba z konce 12. století a první písemná zmínka o něm pochází už z roku 1241 – což je před 766 lety! Celá stavba je z pečlivě otesaných kvádrů místního načervenalého pískovce z lomů vzdálených asi hodinu cesty. Krásné architektonické detaily a umělecká vnější výzdoba zařazují kostel mezi nejznamenitější památky z doby románské u nás. A přitom byl kdysi ( podle mě dostupných zdrojů ) opevněn příkopy, náspy a spojen s Potvorovskou tvrzí krytým mostem. Díky svému opevnění sloužil v dobách válečných jako bezpečné útočiště pro veškerý okolní lid.. V již řečeném 12. století žila na potvorovském hradě vdova po Kunovi z Potvorova urozená Anežka z Potvorova známá dobroditelka kláštera Plaského, jemuž také odkázala všechen svůj majetek a o které se zmiňuje farní kniha. Zámožností a štědrostí této dobroditelky se vysvětluje nákladně vystavěný kostel potvorovský, zbudovaný především pro panstvo. Již ve 14. století patřil Potvorov k panství Kacerovskému a o něco později se připisoval Floriánu Gryspekovi. Teprve v roce 1623 dostal se kostel potvorovský zpátky ke klášteru Plaskému. Zajímavé je, že strop byl původně klenutý, avšak kostel byl za husitských válek zpustošen a zůstal dlouho beze věže i beze stropu. Pak byl prý 200 let opuštěn.. VNITŘNÍ VYBAVENÍ Když vejdete do kostela, záhy na vás vydechne starodávná atmosféra notně prosycená krásnou a velkolepostí tohoto letitého kostela, jehož minulost sahá až do doby románské. Kostelní loď je dlouhá 10,20 a 9,00 metrů široká. Kůr byl kdysi od kostelní lodi odloučen stěnou s ozdobnými okny a portálem. Již jmenovaná stěna byla odstraněna a to pravděpodobně v dobách husitských válek, kdy zchátralá klenba neunesla váhu okrasné stěny a zřítila se. V prostorách kostela se nachází už jen dvě celistvě zachovalá románská okna. Ostatní okna!!! Brzy po vstoupení dovnitř si povšimnete majestátného a krásného hlavního oltáře spojeného se svatostánkem. Tento oltář pochází z období ranného baroka – přesněji z roku 1673. Uprostřed celého výtvoru je socha Panny Marie ( v nadživotní velikosti ), na levé straně je sv. Mikuláš a na pravé sv. Bernard. Ve špici je reliéf zobrazující žehnajícího Boha Otce. Po stranách stojí sochy sv. Kateřiny a sv. Barbory. Na vrcholku oltáře vždy stávala vždy socha Archanděla Michaela, která však byla v roce 1898 svržena bleskem. Po jeho úderu se však byly odkryty a částečně Maxmiliánem Duchkem restaurovány fresky z doby románské a gotické. Z doby románské jsou malby v klenbě, kde na modrém pozadí je vyobrazen zlomek postavy Krista trůnícího a žehnajícího svatozáří mezi anděly. Z doby gotické je pás pod konchou v apsidě se světci a světicemi.Další stopy figurálních maleb jsou uschovány na západní straně tribuny – poprsí anděla. Cínová křtitelnice ( stojící vzadu v kostele ) z 22.6. 1602 má na sobě starodávný český nápis: „Tuto měděnici Urban Tesarz z Radětína kaupil na památku syna svého Michala od konie v a Potworovie pátek po Božím Narození letha P. MDCI vraženého zabitého. Dejže mu Pán Buoh veselé zmrtvých vstání..“